Uživatelé Linuxu, používáte nevolný software?

Koncept virtuálního Richarda M. Stallmana (vrms) přetrvává a pomáhá uživatelům Linuxu identifikovat nevolně dostupný software prostřednictvím kontrol licencí.

Většina z nás je hrdá na to, že na svých Linuxových systémech používá pouze svobodný software. Ve skutečnosti to ale není zcela pravda (to je téma pro jiný článek). V mnoha ohledech moderní Linuxová pracovní stanice jen zřídka splňuje dnešní očekávání uživatelů (ovladače GPU, firmware, některé multimediální kodeky atd.) bez závislosti alespoň na částečně neveřejném softwaru.

Ve skutečnosti mnozí z nás pravděpodobně používají více než si uvědomujeme. Ale zastavili jste se někdy a nezamysleli se, zda používáte nevolný software, a pokud ano, který? Přesně zde přichází zajímavý malý nástroj, který bych vám chtěl představit: vmrs, zkráceně z virtual Richard M. Stallman.

Původně vyvinutý v ekosystému Debianu, vrms je nástroj, který kontroluje nainstalované balíčky a hlásí ty, které neodpovídají Směrnicím Debianského svobodného softwaru. Namísto odstraňování softwaru nebo vynucování politiky se vrms zaměřuje na transparentnost a poskytuje uživatelům přehled o tom, které části jejich systému spadají mimo definici svobodného softwaru podle Debianu.

V Debianu (a jeho odvozeninách) se tento koncept odráží v oficiálním nástroji check-dfsg-status (přechodný balíček s názvem vrms). Hodnotí nainstalované balíčky pomocí vlastní metadat Debianu a rozlišuje mezi softwarem, který patří do archivu main, a balíčky klasifikovanými jako non-free nebo contrib. Stačí jej nainstalovat, spustit a zobrazí se výstup podobný níže uvedenému.

Podobný nápad byl adaptován pro distribuce založené na RPM prostřednictvím vrms-rpm, projektu udržovaného komunitou, který přináší koncept virtuálního Richarda M. Stallmana do Fedory, RHEL, openSUSE a souvisejících systémů.

Místo spoléhání se na kategorie DFSG od Debianu vrms-rpm analyzuje značky licencí v RPM a porovnává je s konfigurovatelnými seznamy povolených licencí, například s licencemi schválenými ve Fedoře nebo definicemi založenými na SPDX.

Navzdory rozdílům v implementaci oba nástroje slouží stejnému účelu: identifikovat nainstalovaný software, který nesplňuje kritéria zvolená distribucí pro bezplatné nebo open-source licencování. Mějte na paměti, že jsou zcela závislé na přesnosti metadat balíčků a nesnaží se systém nijak měnit; fungují výhradně jako nástroje pro hlášení a audit.

A co Arch a jeho odvozené verze? No, to je úplně jiný příběh. Na rozdíl od Debianu a Fedory Arch neposkytuje oficiální ekvivalent pro vrms nebo kontroly souladu ve stylu DFSG. A dovolte mi říct – není to opomenutí; odráží to zcela odlišnou filozofii distribuce.

Arch na úrovni politiky nerozděluje balíčky na volné nebo nevolné a záměrně se vyhýbá hodnocení svobody softwaru. A jak vidíte, to mu nezabránilo stát se jednou z nejoblíbenějších, nejrozšířenějších a nejvíce respektovaných distribucí v rámci linuxového ekosystému. Takže nemusíme být takoví puristé.

Pro více informací si prohlédněte vrms od Debianu nebo navštivte GitHub stránku vrms-rpm.